Okamžiky...

I této době žily v Irsku roztroušené skupinky křesťanů, ale když Patrik v roce 465 zemřel, v podstatě byl na křesťanství obrácen celý ostrov. Patrik byl rozený diplomat a podařilo se mu obrátit na křesťanství téměř celý ostrov tak mírumilovně, že se nedochoval záznam ani o jediném mučedníkovi.

Příběhy o jeho životě začaly vznikat až po jeho smrti. Mnohé z nich jsou nepochybně smyšlené. Pro ilustraci uveďme příběh o tom, jak se Patrik pokusil obrátit na víru munsterského krále. Podle legendy se světec natolik rozohnil, že zarazil do země svou berlu a probodl králi nohu v nártu. Král považoval tento čin za součást křestního obřadu a tolik na něho zapůsobil, že novou víru přijal velmi ochotně.

Avšak v irském lidovém vyprávění nepůsobí Patrik takto idilicky. Proklíná své odpůrce a uchyluje se ke kouzlům. Patrně ani jeden z uvedených příkladů není příliš pravdivý, ale svědčí o představivosti místního obyvatelstva.

Jak již bylo řečeno, Patrik byl rozený vyjednavač, ale nutno podotknout, že byl i velmi vynalézavý a dovedl mistrně zařadit staré zvyklosti místního obyvatelstva do nové víry. Dokládá to pověst při níž Patrik při svém putování Irskem dorazil k posvátné hoře Croagh v hrabství Mayo, kam dodnes putují věřící, aby se zúčastnili mše a učinili pokání. Za Patrikových dob sem lidé putovali uctít boha Croma Cruacha (Croma z hory). Patrik vyšel na horu, čtyřicet dní se tu dle pověsti postil a bojoval s démony, pak sestoupil dolu a oznámil lidem, že mohou pokračovat v poutích, aby zde uctili křesťanského boha. Dodnes se tak posední neděli v červenci říká Domnach Chrom Dubh (Neděle Černého Croma).

Patrik byl bystrý, měl smysl pro humor a je jednou z mála náboženských postav uznávaných katolíky i protestanty. Svátek sv. Patrika se stal nejoblíbenějším svátkem Irů, kteří si tak připomínají nejvýznamnějšího ze svých patronů. Slaví se 17. března.