Úplněk v jeho tváři
14. 5. 2008
Úplněk vykreslil na jeho tváři zvlášní rysy... Už pětkrát obešel dům,
už pětkrát objel místo kde žije, už tisíckrát šeptal slova co nikdy
nevysloví nahlas. Černý kabát zahalil jeho bílou tvář... Je mu zima, má
hlad ale přesto tu stojí... Čeká na světlo v jejím okně, na její
siluletu v záři lampy. Na kroky co mu pak budou znít celý večer hlavou.
Nemůže spát, nemůže jíst... stále se vrací v myšlenkách. Posedlost!
A vrací se v čase, staré domy toho města... noční chodníky, osamělí chodci... Děsná žízeň po životě, děsná žízeň po lásce! Běžet! Běžet! Utíkat! Snad ho potkám... snad! Musím ho potkat... Blikající lampy a tlukot srdce... Přes náměstí stále za ním! Dlažební kostky pod nohama, tvář zahalená v kabátu, černé vlasy vlající větrem a tichem toho městečka... Ještě krok přes křižovatku... Strašlivý a smutný dům porostlý plevelem. Krysí oči pána co zbírá odpadky, jeho pes... vyjící z díry ve skle...Míjení soch a starých domů... Běžet, za ním! To je posedlost! To je život! A pak, konečně - stanout pod jeho okny... pětkrát obejít ten ohromný dům, pětkrát obejít to místo... Tisíckrát šeptat do tmy ta slova... co nikdy nevyřkne nahlas. Slova nikdy nevyslyšena. Vidět jeho oči, slyšet jeho hlas... dotknout se dlaní... přivonět k té duši!
Úplněk vykreslil na jeho tváři zvláštní rysy... Vrátit tak čas! Černý kabát zahalil bledou tvář... Je mu zima, má hlad, ale přesto tu stojí...
hw
A vrací se v čase, staré domy toho města... noční chodníky, osamělí chodci... Děsná žízeň po životě, děsná žízeň po lásce! Běžet! Běžet! Utíkat! Snad ho potkám... snad! Musím ho potkat... Blikající lampy a tlukot srdce... Přes náměstí stále za ním! Dlažební kostky pod nohama, tvář zahalená v kabátu, černé vlasy vlající větrem a tichem toho městečka... Ještě krok přes křižovatku... Strašlivý a smutný dům porostlý plevelem. Krysí oči pána co zbírá odpadky, jeho pes... vyjící z díry ve skle...Míjení soch a starých domů... Běžet, za ním! To je posedlost! To je život! A pak, konečně - stanout pod jeho okny... pětkrát obejít ten ohromný dům, pětkrát obejít to místo... Tisíckrát šeptat do tmy ta slova... co nikdy nevyřkne nahlas. Slova nikdy nevyslyšena. Vidět jeho oči, slyšet jeho hlas... dotknout se dlaní... přivonět k té duši!
Úplněk vykreslil na jeho tváři zvláštní rysy... Vrátit tak čas! Černý kabát zahalil bledou tvář... Je mu zima, má hlad, ale přesto tu stojí...
hw
Komentáře
Přehled komentářů
Náhodou jsem narazil na Tvé stránky, a moc se mi líbí, líbí se mi jak vyzdvihuješ lásku a jsi otevřena východní kultuře. Doufám že budeš pokračovat, a já nelituji toho, že jsem tu byl.
Nelituji
(Pavel, 8. 1. 2012 15:31)