Poezie ničeho
2. 4. 2008
Poezie ničeho
Poezie ničeho, škobrtá za dveřmi
už otáčí klíčem v zámku mé tmy
Dutá rána s příchutí vanilky
sladkého toužení, prachu na botách
Ještě zavřít slepice, pomodlit se, spát
a stát, celou noc stát s otevřenýma očima
Měsíc tě vytahuje za límec a zívá
ty musíš civět otupělá v moře let!
Je to divný svět. Svět čehosi unylého
havrani už na polích zobáky cinkají
cinakjí do strnišť o oholené srdce lánů
uprostřed periférií, paradoxní naokraj
Poezie ničeho, škobrtá za dveřmi
už otáčí klíčem v zámku mé tmy
Dutá rána s příchutí vanilky
sladkého toužení, prachu na botách
Ještě zavřít slepice, pomodlit se, spát
a stát, celou noc stát s otevřenýma očima
Měsíc tě vytahuje za límec a zívá
ty musíš civět otupělá v moře let!
Je to divný svět. Svět čehosi unylého
havrani už na polích zobáky cinkají
cinakjí do strnišť o oholené srdce lánů
uprostřed periférií, paradoxní naokraj
Komentáře
Přehled komentářů
Už jenom z těhle stránek samotných vyzařuje takový klid a mír..pohoda...a pak ještě samotný obsah!!...Díky za ty to stránky!Tohle jsem potřebovala.:)
pocity
(Nickoletta, 27. 2. 2010 20:31)